POLYMEROVÉ NEBE

Pavla Čepelíková

V Kristových letech dostávají mnozí rozum, ale já ho v té době naopak ztratila (to bylo v roce 2008). V módním časopise jsem uviděla Swirl lentilky ze scrapu a byla to šílená láska na první pohled. V té době jsem pracovala jako personální manažerka, ve dne jsem dělala takzvanou kariéru, a po nocích si hrála s modelínou. Neměla jsem ani knížky, ani žádné kurzy a výsledky byly frustrující a strašně ošklivé. K výtvarné činnosti jsem ale měla vždy blízko, dokonce jsem studovala zahradní plastiku na Soukromé škole uměleckého designu. Když jsem pak odešla na mateřskou dovolenou, zpět do kanceláře jsem se už nevrátila, sbohem kariéro! S manželem (geologem) jsme si vybudovali malou rodinnou firmu s drahými kameny a já se mohu alespoň napůl věnovat svým poněkud alchymistickým experimentům s polymery, z nichž vzešla například „Fimobatika“, falešná skleněná mozaika, „Listotisk“ a odpočinkové Komiksy. Vesměs to jsou všechno způsoby, jak nějak šikovně obejít cane. Když zrovna neprovádím žádné 'hokus pokusy', tak své techniky občas učím. Zkrátka polymerová hmota mě stále překvapuje a fascinuje svými možnostmi.